Klub
Eliška Žílová po jedné sezoně opouští Hradecké lvice a míří do KP Brno. V rozhovoru se ohlíží za uplynulým rokem v dresu lvic, mluví o týmové chemii, fanoušcích i o tom, co si z Hradce odnáší do další fáze kariéry. Děkujeme, Eliško, za poctivou práci a přejeme hodně štěstí v novém působišti!
Eliško, proč sis před touto sezónou vybrala právě Hradec Králové jako další zastávku své kariéry?
Jak jsem říkala už na začátku sezóny. Hradecký projev hry se mi vždy líbil, a když přišla nabídka, tak jsem využila příležitosti a prakticky jsem neváhala.
Jaké byly tvoje první dojmy po příchodu do týmu Hradeckých lvic?
První dojmy byly super. S holkama jsme si od začátku sedly a vytvořily jsme si skvělou a fungující partu. Chvíli sice trvalo, než jsme se sehrály, ale vzhledem k tomu, že tým se velmi obměnil a omladil to nebylo nic neočekávaného.
Jak bys popsala atmosféru v týmu během celé sezony?
Atmosféra byla úžasná. Stály jsme jedna za druhou, podporovaly se a fungovaly spolu jak jeden tým, včetně realizačního týmu. I když jsme během sezóny měly poměrně velkou marodku, ze které jsme se dlouho nemohly dostat, tak do šatny a do týmového ducha nám to nezasáhlo.
Na co budeš z působení v Hradci vzpomínat nejraději? Máš nějaký moment, který ti opravdu utkvěl v paměti?
Je těžké vybrat nějaký moment, ale asi nejradši vzpomínám na final4 CEWLu v Piešťanech. Vybojovaly jsme tam 3. místo, což nás neuvěřitelně nakoplo do zbytku sezóny. V boji o bronz jsme odehrály jeden z nejlepších zápasů sezóny jak výkonnostně, tak emočně. Zároveň samozřejmě nedám dopustit na atmosféru v domácí hale v Hradci, kdy fanoušci pokaždé vytvořili neuvěřitelnou atmosféru.
Co pro tebe bylo v této sezoně nejtěžší – a naopak, co tě nejvíc posunulo?
Nejtěžší pro mě byla rozhodně nemoc, která mě skolila těsně před skupinou A2 a play-off. Bohužel jsem měla chřipku se salmonelou a poležela jsem si pár dní v nemocnici. I když jsem se stihla vrátit poměrně brzo, tak to ovlivnilo mé výkony po zbytek sezóny. Nejtěžší v ten moment bylo to, že nemůžu holkám pomoci v zápasech, tak jak bych chtěla. Zároveň to pro mě byl velký posun v mé hlavě. Uvědomila jsem si, že člověk má nějaké limity a musí naslouchat svému tělu.
Jak ses cítila v roli, kterou ti trenérka přidělila? Sedla ti?
Určitě. Věděla jsem, že jdu do týmu jako první rozehrávačka a tím na mě padla velká zodpovědnost. Role mi sedla velmi dobře. Ráda organizuju hru a vedu tým. Zároveň některé holky byly velmi mladé, takže jsem byla ráda, že můžu předávat nějaké své zkušenosti.
Měla jsi v týmu někoho, s kým sis obzvlášť sedla na hřišti i mimo něj?
Myslím, že jsme si sedly tak obecně jako celek. Na začátku sezóny mi pak přišla Kristýna Brabencová, se kterou se znám dlouho jak z nároďáku, tak z USK, kde jsme spolu hrály juniorské soutěže, ale postupem jsme se zapojily celkově do celého týmu, což pro nás bylo naprosto skvělé.
Jaký byl život mimo palubovku v Hradci? Zvykla sis na město?
Na město jsem si zvykla poměrně rychle. Zásadní pro mě bylo, že v Hradci je vše velmi blízko, což se o Praze úplně říct nedá. Zároveň jsem si užívala místní gastronomii. Vzhledem k tomu, že jsem milovnice kaváren, tak Hradec pro mě byl naprosto ideální.
Po sezoně ses rozhodla pro změnu a přestup do Brna. Co tě k tomu vedlo?
Už delší dobu přemýšlím, že bych šla do zahraničí anebo bych si ráda zahrála Eurocup. Když přišla nabídka z KP Brno, tak jsem ji chtěla využít. Je to pro mě příležitost, jak se posunout a zjistit co a jak dál v budoucnu.
Co si z Hradce odnášíš jako hráčka – a co jako člověk?
Z Hradce si jako člověk odnáším spoustu krásných vzpomínek, nových přátelství a zážitků, které mě v životě posunuly a ukázaly mi nějaký další směr, kterým bych se chtěla ubírat. Jako hráčka si odnáším další herní zkušenosti a příležitosti, které jsem si díky trenérce a holkám mohla získat. Dokázala jsem se posunout jak v basketbalovém, tak mentálním projevu, což je pro mě jako hráčku velmi důležité.
Chtěla bys něco vzkázat fanouškům Hradeckých lvic, kteří tě během sezony podporovali?
Chtěla bych jim touto cestou ještě jednou poděkovat za jejich podporu. Každý zápas byl neuvěřitelným zážitkem a věřím, že laťka se bude stále zvyšovat.
